Sedíte v hospodě s přáteli, mluvíte, vyprávíte a najednou se Vás začnou ptát jako idioti: “A cooo?? Cožeee?”

Ani moc nevíte, co odpovědět, protože vám tím dotyční vlastně dávají najevo, že vás vůbec neposlouchají, ač s vámi sedí u stolu a vaše osoba byla přitom v tu chvíli jediná, která mluvila.

Protože celou dobu čuměli do svého smartphonu a bavili se s někým jiným na chatu. Nebo jen projížděli statusy ostatních lidí – často těch, které když potkají v reálu, tak se ani nepozdraví, protože se neznají. Ale jsme přátelé na Facebooku, tak je dobré vědět, že byla včera v kině a dnes má k večeři čočku s klobásou, ne?

Není to trochu kontraproduktivní? Jít ven s jedněmi, ale bavit se s jinými nebo sledovat jiné, co dělají?

Nová doba. Smutná…

Budu tentokráte psát v první osobě množného čísla, aby mě pak někdo neosočoval, že i já to dělám. Vím to, dělám to občas, ale poslední dobou se mi zdá, že mnozí to trochu přehánějí. Z hospod a srazů s přáteli se úplně vytrácí jejich pravý smysl- řešit velikost zadku servírky, dohadovat o tom, kolik váží čáp, mluvit o dámách (pánech) a tak.

Zkusme si při vyprávění kamaráda u stolu dát prsty do uší, zavřít oči a začít si zpívat. Asi se mu to nebude líbit, co? Možná vám ji vypálí.
A proč si myslíme, že naše hraní si s mobilem je v pohodě? Vždyť při tom ostatní také nevidíme, neslyšíme a ignorujeme.

Dnes se lidé často do hospod chodí posadit jen, aby se neřeklo a nepřišli náhodou o něco zajímavého. Jenže ke spoustě zajímavým věcem a příběhům se často večírek ani nemůže dostat, jelikož každý u stolu vlastně všechno brzdí tím, že řeší úplně jiné separátní příběhy s někým na svém telefonu.

O hraní si s mobilem v rámci pracovního jednání snad ani mluvit nebudu. Ale i to jsem zažil, že si člověk projížděl Facebook a pak maily přímo uprostřed mého mluvení. To už ale svědčí spíše o hlouposti než o čemkoliv jiném.

Proč to tak je? A vítězem ze všech odpovědí se stááááváááá. Tadáááá:  ZÁVISLOST

4 z 5 lidí podle průzkumu jako úplně první věc po probuzení vezmou do ruky svůj telefon a projedou Facebook a Instagram. Co když se v noci stalo někomu něco zajímavého?
Závislost je dle Wikislovníku: Stav, kdy má člověk fyzickou nebo psychickou potřebu něco konkrétního konat nebo přijímat. Přestaňme si tak cokoliv nalhávat- většina z nás je normálně a jednoduše závislá. Umíte si představit den bez mobilu? Ne? Tak jste závislí.

Mám kamaráda, který všude tahá nabíječku na svůj iPhone. Když má na mobilu stav baterky pod 40%, tak začíná vypadat jako člověk závislý na heroinu, kterému dochází dávka 🙂

Mám také druhého kamaráda, který bez okouknutí nových statusů na Facebooku vydrží tak max 2 hod. Je pro nás ale výhodé, že když chceme o komkoliv vědět co teď dělá, tak on to přesně ví. Navíc podle tváří v ulicích umí hned tahat z rukávu jména dotyčných 🙂

Dloubání se v nose či okusování nehtů je pro většinu z nás mnohem horší prohřešek, než když ignorujeme druhého, protože si právě hrajeme s mobilním zařízením. „Svědčí to jen o hloubce zakořenění některých pravidel. Dloubání se v nose je ve slušné společnosti ,zapovězeno‘ stovky let, s mobilní etiketou máme zkušenost nezralou a neusazenou,“  řekl v jednom rozhovoru Ladislav Špaček, odborník na etiketu.

Jasně, je to novinka, a tak ani naši rodiče nás tuto základni slušnost nestihli naučit. Kdybychom pokaždé, když vezmeme telefon v hospodě do ruky, dostali takovou facku, že bychom druhou chytli o zeď, tak bychom se to možná naučili.

Čili bohužel etiketa to zatím nijak moc neřeší. Ač je používání telefonu v restauraci brané jako neslušné chování a je brané z hlediska etikety jako nedoporučené. Ale nikdo to zatím moc nehrotí, nikdo nás za to z restaurace nevyhazuje, nikdo se nám za to nesměje. A to, že jsme pár lidem za blázny? A to, že to často štve všechny ostatní u stolu? A to, že je to minimálně prostě neslušné?
No co, hlavně, že známe statusy ostatních 🙂

Jsem sám zvědav, jak se tenhle nešvar bude vyvíjet dál. Už teď, když je člověk na dovolené a několik hodin denně tráví hledáním místa s WiFi a pak všichni tráví dalších X hodin na Facebooku, aby náhodou o něco nepřišli, je trochu smutné. V hospodě, když něco vyprávíte a ten druhý vás kvůli mobilu ignoruje, tak je to vlastně vcelku podobné, jako kdyby dotyčný bez omluvy nepřišel vůbec, ne?

Ale co s tím?

Před tímto článkem jsem si hledal spoustu statistik atd. Třeba takovou, že ve Francii nebo Itálii se už používání mobilu v hospodě nebo restauraci bere jako opravdu trapný prohřešek proti běžné slušnosti (myslí si to více než 50% lidí). U nás si to samé myslí jen asi 19% lidí.

Že v rámci 15 států EU, kde se průzkum dělal, je ČR v tomhle ignoranství úplně na chvostu. Ale tak to u nás bývá. Věci, které jsou vlastně celkem jednoduché- třeba zrovna lidská slušnost při sezení u stolu. Na ty my tu potřebujeme pár let navíc.

 

Vtipný názor jsem našel v jednom článku o zavádění rušiček mobilního signálu do hospod. Do komentáře pod článek někdo napsal vtipný koment: “Kašlete na rušičky. Řekněte kámošům, ať se přestanou chovat jako neinteligentní nevychovaní debilové a užijou si zábavu a čas s vámi.” Konec citace 🙂

Shrnul bych to jednoduše. Je to minimálně dost neslušné a mezi sebou si tím dáváme najevo, že ostatní u stolu vcelku ignorujeme. Tečka.

Když je to v nějaké logické míře, tak se daná věc dá pochopit. V žádném případě si tu nechci hrát na zakazovače mobilů v restauracích. I já ho do ruky beru. Doba se vyvíjí a žijeme teď prostě v době internetu v mobilech. Ale všeho to chce s mírou, jinak by si o nás mohli ostatní začít myslet, že jsme vážně nevychovaní blbci.