Celé mládí vám všichni tykají a vy jim vykáte, protože jste prostě mladí… a vychovaní. A pak najednou dospíváte, dospějete, začnete mít pocit, že už máte ve společnosti nějakou pozici, ale stále vám spousta lidí prostě rovnou tyká. A vy si říkáte, zda to myslí tak, že jim také tedy máte tykat? Přitom, kdyby vám to slušně nabídli, tak s radostí a úctou přijmete.
Tak máme také všem začít tykat? Není to trapné? A není to tím, že prostě lidé neznají ani základy etikety, a tak neví, jak by to měli udělat?

Někdy mám názor, že by bylo jednodušší ve spoustě případů vykání zrušit. Nemají to v USA jednodušší? Prostě „YOU“ a nazdar. Žádný stres s tím, zda si tykáme nebo vykáme, kdo má komu tykání nabídnout nebo s tím, že si ráno po večírku nepamatujeme s kým tykání proběhlo a s kým ne 🙂

Ale žijeme tady, vykání je výraz úcty, a tak se podívejme na zoubek tomu, jak je to správně.

Základem je ŽENA, STARŠÍ, NADŘÍZENÝ

Že je žena společensky významnější osoba si často ženy neuvědomují. Přitom je středobodem nabídek tykání a často by to mohla celé jednoduše rozlousknout. Žena nabízí tykání i staršímu muži! Tykání tedy nabízí:

• žena muži
• starší člověk mladšímu
• nadřízený podřízenému

TYKÁNÍ NA PRACOVIŠTI

Pokud jde o chování na pracovišti a nabízení tykání, tak je nutné vědět, že jde stranou pohlaví i věk.

Tykání můžete odmítnout, pokud by vám mělo být nepříjemné. Je to celé o slušné dohodě mezi dvěma lidmi.

Na pracovišti je to vlastně trochu oříšek. Chceme být všichni součástí přátelských firem, protože se pak tým drží lépe pohromadě. Přeci na teambuildingu v hospodě nechceme, abychom museli říkat: „Pane Nováku, vy jste mi pozvracel botu, mohl byste to prosím otřít?“ … Ale pak pozor na to, že ze strany zaměstnanců se jednodušeji říká: „Šéfe, ty jsi kretén!“ než „Šéfe, vy jste kretén!“.
Na druhou stranu, jestli jen tykání by mělo být tím, co snižuje vaši autoritu, tak jste špatný šéf.

ZÁKAZNÍK vs DODAVATEL

Nadřazený je klient, zákazník, proto tykání navrhuje on. Ovšem je-li dodavatelem žena nebo podstatně starší člověk, je důležité být velmi opatrný a dobře vycítit, zda nabídka tykání bude příznivě přijata.

OBLASTI, KDE JE TYKÁNÍ BĚŽNÉ

Je to například mezi motorkáři nebo třeba ve fitku. A pak jsou oblasti, kde to není běžné, ale lidé jsou prostě nevychovaní a prostě to dělají. Příklady:

• na vesnicích – jdete na procházku, pozdravíte: „Dobrý den!“ … a pán vám odpoví: „ČAU“.
• dlaždiči (a další technická povolání) – jste investor/zákazník, oni vám obkládají koupelnu, vy se přijdete zeptat, zda je vše v pořádku a oni: „Šéfíku, hele, chceš to vyspárovat tou bílou nebo světle šedou?“
• prachatí lidé – mají představu, že si z nich každý musí sednout na zadek, a tak vám přeci nebudou vykat, nééé?
• blbečkové – protože prostě neví a myslí si že jsou díky tomu frajeři.

NEPŘÍJEMNÉ SITUACE

To mě vlastně na tykání a vykání štve nejvíce. Že si s někým potykáte někde u drinku ve dvě ráno a druhý den nevíte, zda to tak fakt bylo a zda si to oba pamatujete stejně.
Na druhou stranu etiketa říká, že je nevhodné po tom, co už si potykáte někomu začít znovu vykat. Jenže vy si to prostě nepamatujete a je vám trapné jít teď po ránu do tykání úplně „po hlavě“.
A pak nastává slavné: „Zdraviiiiim!“ a vymýšlení vět v celém rozhovoru tak, abyste nemuseli tyknout 🙂

Já v životě mám rád jednoduché a jasné věci. Vykání a tykání je tak pro mě trošku složitost a muset si pamatovat s kým si už tykám je prostě občas nad moje síly 🙂 A tak mi nabízejte tykání o 106. Budu rád 😉 Jen to chce trochu s úsměvem a s rozumem 🙂