V listopadu 2015 jsem se stal “Mužem Glancu”. Když mě redakce kontaktovala, zda by se mnou mohli udělat rozhovor, tak jsem byl opravdu hrdý. Hrdý na to, že si někdo začíná všímat naší práce a toho, že pro ni opravdu žijeme.

Kdyby vás to náhodou zajímalo, tak tady je přepis rozhovoru pro snadnější čtení:

S modelingem jsem začal úplnou náhodou. Všimla si mě majitelka agentury Bohemia Models, když jsem tam čekal na svou tehdejší přítelkyni, která byla modelkou. Dodnes jsem za tuhle náhodu vděčný. Teď už se téhle práci věnuji jen okrajově, protože posledních sedm let nestíhám objíždět castingy. Přitom chlapi po třicítce mají minimálně tady v Česku víc šancí než sedmnáctiletí kluci. Ale zvolil jsem si cestu podnikání a ta mě baví ještě víc.

On-line byznysu jsem se začal věnoval už v šestnácti letech, tehdy ještě na tátovo jméno. Počítače mě odjakživa zajímaly a líbila se mi představa, že budu skvělý programátor. Z téhle vize mě ale vyléčili kluci z oboru, kteří seděli před monitorem patnáct hodin denně. A to jsem rozhodně nechtěl.

Módní portál Different.cz jsme spustili v roce 2008 současně s otevřením našeho prvního kamenného obchodu v Plzni. Chtěli jsme tím začít měnit nastolené módní pořádky v Česku. Už nás totiž nudily šedé a ohrané značky na českých ulicích. Chtěli jsme lidem přinést zajímavé a originální kousky světových výrobců.

Češi a Češky jsou v přístupu k módě složití. Pořád jsou tady hodně znát pozůstatky z dob před revolucí, kdy měli lidé obavy vyčnívat, aby si na ně náhodou někdo neukázal.Ale doba se mění a za ta léta je znát, že se zákazníci už nebojí sáhnout ani po jiných zajímavých značkách, protože se jim prostě líbí, a ne jen proto, že mají obrovský nápis na prsou. Češi si jen potřebují začít zase trošku věřit a to se pak promítne i do módy.

Já sám se rád oblékám ve stylu smart casual – padnoucí košile, kalhoty a sáčko nebo blejzr. Baví mě pánské doplňky, jako třeba kapesníčky do saka, manžetové knoflíčky, květiny do klopy… I proto jsem koupil e-shop Alfons.cz, protože bych chtěl jeho prostřednictvím tenhle styl učit i další muže. V košili a saku vypadá každý chlap dobře.

Nemám rád napodobeniny oblečení drahých značek, o čemž jsem mj. na svém blogu napsal článek Proč nekupovat fejkové kabelky. Článek má dnes přes devět tisíc sdílení na Facebooku a stále mi někdo píše, že se mi to povídá, když já na to mám. O tom to ale není. Za cenu kopie originálu se dá dnes pořídit spousta krásných kousků v obchodech levnějších značek. Rozhodně není třeba podporovat tenhle černý trh, jen abychom falešným a trapným pozlátkem zapůsobili na okolí.

Každý můj den se skládá z desítek bodů. Řadím si je podle priority, a dokud alespoň ty zásadní nemám přeškrtnuté, nejsem klidný. Do kanceláře jezdím téměř denně, z domova pracovat neumím.

Se svou manželkou úzce spolupracuji na provozu našeho e-shopu. Občas je to trochu složité, protože člověk má tendenci tahat práci domů. Postupně jsme ale zjistili, že jediní, na koho se můžeme na sto procent pracovně spolehnout, jsme pouze my dva.

Letos v srpnu se nám narodila zdravá a krásná dcera. První dva týdny byly hodně náročné, protože ten malý človíček vám úplně rozbourá denní režim. Ale pak se to celé uklidní, srovná a vám dojde, že všechny ostatní věci, kterými se někdy trápíme, jsou úplné blbosti. Když vidím, jak manželka zvládá mateřství a zároveň z domova řídí část firmy, jsem na ni opravdu hrdý.

Rád si vyjedu na ryby, projedu se na čtyřkolce nebo zajdu na drink s přáteli. Tohle jsou tři věci, u kterých odpočívám od práce. Z hudby si rád poslechnu české vypalovačky, čtu životopisy a knihy, které mě inspirují. A taky hraju tenis.

V životě se řídím heslem: „Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.“