Nějakou pracovní náhodou jsem se dostal na galavečer magazínu Forbes. Mám ho od prvního čísla předplacený, protože se prostě rád inspiruji úspěšnými lidmi. Baví mě ty příběhy a baví mě to, že když někdo jde za svým cílem, tak může dokázat velké věci.

Nejsem miliardář 🙂 A tak jsou tihle veleúspěšní lidé pro mě velkými vzory. Spousta z nich samozřejmě měla cestu zjednodušenou dobou, ve které s byznysem začali. Po revoluci to bylo trošku jednodušší, ale kdyby to bylo zas tak jednoduché, proč tu nejsou miliardáři všichni lidé nad 45 let? Můj názor je, že i teď je tu spousta možností, jak realizovat své nápady a cíle. A nemyslím jen v podnikání! To vůbec není jednoduché a pro každého. Je to vždy i dost risk. Myslím makat i v rámci firmy, v rámci své práce. Jednou to někdo ocení, věřte mi. Navíc je super ten pocit, že děláte DOBŘE něco, co má nějaký smysl. Chce to ale makat třeba i na sobě. A to se většině lidí moc nechce.

Mám pocit, že teď je tu díra v trhu. Díra v tom, že spousta služeb tu jede setrvačností právě z dob začátků podnikání po revoluci. Spousta služeb je tu kostnatá. V některých restauracích by Vám nejraději flusli do jídla jen za to, že jim rušíte čas, který mohli v klidu trávit pokecem s kolegyní. Obrovská obchodní centra dělají billboardy a marketing tak nudně, že řidiči na silnicích usínají jen pohledem na ně. V obchodech na Vás čumí, jako byste je otravovali. A tady všude je díra. Není nutný neuvěřitelný nápad. Je nutné to všechno jen začít dělat lépe.

Ale zpět ke galavečeru. jeho tématem byla pomoc ostatním. Filantropie, nadace atd. Vždyť když máte miliardy, tak už si vše nechcete nechat na drahá auta a chlast a cítíte trochu odpovědnost za zemi a svět, ve kterém žijete, ne? Ty lidi znám ze stránek médií, a tak jsem je měl vykreslené jako takové polobohy. Vždyť když někdo vydělal miliardy, tak to nemůže být obyčejný člověk. Musí být neuvěřitelně chytrý, drsný, průbojný, z poloviny mafián…

Prd!

V ten večer jsem si naopak všímal toho, že to jsou všechno úplně normální lidé. Většinou slušní a sympatičtí. Všichni menší, než jsem čekal 🙂 Člověk tedy nemusí být charismatický polobůh, aby byl sakra úspěšný. Musí jen věřit tomu, co dělá. Dát tomu kus srdce a jít tvrdě dopředu. A to je dobrá zpráva pro nás “normální”, ne? 😉

Jo a můj outfit na tento večer 🙂