Že napíšu článek o kloboucích jsem se rozhodl kvůli této fotce. Nepřijde Vám prostě skvělá? 🙂

Fotil jsem nedávno tu kampaň pro klobouky Tonak. A protože mám rád historii a příběhy věcí, míst a značek, tak jsem se pak začetl do historie téhle fabriky a začal jsem si celkově hledat, jak to s historií klobouků bylo.

Pokrývky hlavy se používaly tak nějak už od začátků existence lidstva. Hlava je vcelku citlivá část, na které je mnoho zásadních orgánů, a tak vždy měl člověk trochu potřebu si hlavu krýt. A tak se postupně pokrývky hlavy zlepšovaly a vychytávaly, až vzniknul klobouk. Už císař Rudolf II. nahrazoval občas kloboukem královskou korunu. Zásadními obdobími rozvoje klobouků byly renesance a baroko.

Na našem území se klobouky začaly vyrábět už ve středověkém Novém Jičíně. Používalo se mnoho technologií výroby, ale tou zásadní byla výroba z plsti. Název klobouk vznikl nejspíše z tureckého slova “kalabak” nebo tatarského “kalpak”.

Ona technologie výroby plstěných pokrývek hlavy je známá už ze starověku. A čeští kloboučníci tuto technologii převzali a začali používat i v Novém Jičíně. 7.května 1630 jim byly stvrzeny artikuly novojičínského kloboučnického cechu. Kloboučnický cech vzniknul za vlády císařovny Marie Terezie.

Kloboučnický cech! To zní, co? 😉

Zásadní jméno v rozvoji kloboučnictví v Novém Jičíně je Johann Nepomuk Hückel (1779-1835). Ten se svým bratrem a pak i se syny zavedl mnoho inovací do procesu výroby klobouků. Např. poprvé do výroby klobouků zavedl parní stroj. Jejich společnost dodávala klobouky do celého světa a na konci 19. století zaměstnávala kolem 1200 lidí.

Pak tu byl majitel parního mlýna u Nového Jičína- Anton Peschl (1823-1885). Klobouky se mu líbily a viděl v nich potenciál, a tak si v letech 1870-1871 postavil vlastní továrnu na jejich výrobu. Po jeho smrti se firmy ujala jeho žena a ta spolu se syny dosáhla ve výrobě klobouků velkých úspěchů. Jako obchodní značku používali jméno zakladatele: Anton Peschel.

Na počátku 20. století se oběma fabrikám velmi dařilo. V té době klobouk nosil prostě každý. Továrny se dále rozšiřovaly, různě sjednocovali atd. V rámci poválečného znárodňování bylo sloučeno 21 kloboučnických továren v jednu, a tak v roce 1945 vznikla firma TONAK (TOvárna NA Klobouky). Ta vyvážela i na začátku totalitních let do 53 zemí světa.

Během let, kdy zde vládnul komunistický režim se klobouky dostávaly do ústupu. Můj názor je, že se do ústupu dostávala elegantní móda celkově. Kromě pár papalášů se všichni oblékali jako správná dělnická třída, a tak i proto je dnes u nás elegantní pánské oblečení méně zakořeněno (než třeba v Itálii, Francii nebo Anglii).

V minulosti byl klobouk atributem společenského postavení. Byly doby, kdy nebylo myslitelné vyjít na ulici bez klobouku. Smeknutím klobouku muž doprovázel nebo nahrazoval pozdrav.

Klobouk je zásadní, výrazný a zajímavý módní doplněk. Tak co, kdo se nebojí a začne klobouk používat jako součást svého outfitu?

P.S.: Jestli i vás baví historie módních značek, tak tohle je super portál: www.MODNIZNACKY.cz 😉