5 kluků, 16 dní, 3598 zážitků. Cestovací dovolená v Thajsku je za námi a jelikož se tam teď lítá jako za komunistů na chalupy, tak jsem se rozhodl sepsat pár řádků o té naší cestě. Třeba to někomu pomůže, až bude plánovat tu svou.

Jsme dobrá parta, která, když řekne, že někam vyrazí, tak tam vyrazí. Ženy nám každoroční LM (zkratka znamená Liga Mistrů pozn. redakce. Což jsem jenom já, čili moje poznámka) výlety tolerují, protože si od nás odpočinou a my se jim vracíme plní úsměvů a nové energie. A tak jsme zase fakt vyrazili. Sice v menším počtu, než obvykle, protože pár z nás se zrovna narodilo dítě a pár zrovna dělá dítě. A když se dělá dítě, je blbé být tisíce km daleko od sebe. Ale vyrazilo nás 5 hochů. Což je furt slušný potenciál na pár kýblů srandy.

Letenky jsme nechali na poslední chvíli, protože furt byl čas. Pak jeden ztratil pas. A ten, co mu nadával, že je blbec, zjistil, že má svůj propadlý. Mezitím ten první pas našel, ale čekalo se na ten propadlý. Takže letenky z Prahy (nechtělo se nám jezdit dál) do Bangkoku nás vyšly na 16300,-. Měli jsme strop 14 dnů, ale nakonec to vyšlo na 16, protože jsme tím pár tisíc na letenkách přes Kiwi a SkyScanner ušetřili.

Seděli jsme na večeři, při které jsme koupili letenky a řešili, že teď už se asi fakt nevyvlíknem. A hlavně, jak dáme všechny naše modelingové, taneční a sportovní outfity do jednoho malého kabinového zavazadla.
Itinerář naplánoval Ivan, protože už je velký Thajec a navíc to celé vzniklo jako jeho oslava 40. narozek.

A najednou start…

31.1.17

Loučení doma byla hrůza. Malá mi zamávala za oknem a já to měl před očima ještě dva dny. Naštěstí přišla první vtipná scénka hned v autě, kdy jsme byli už 14 dnů domluvení, že na letiště jedeme v kabátech, protože tady byla zima jako prase. Pak na parkingu se svlečeme do mikči a to v Bangkoku narveme do spodku tašky a hodláme nevyndat až do cesty zpět. Mluvili jsme o tom přibližně 16krát, ale Ondra stejně v 6 ráno dostal nápad…

Ale rozuzlení toho vtipu nastalo na parkovišti v Praze. Kde Ondra vystoupil v rozdrbané šedé bundě od barvy, že si vzal schválně starou, kterou na letišti vyhodí do koše. “Fištróóón!” říkali jsme si. Že těch 6min ve vytopeném taxíku nebude mrznout. Jenže na letišti jsme zjistili, že si mikinu sám nevzal. Čili letěl v té hnusné bundě až do Moskvy, kde jsme si ho ale furt fotili, tak jí položil na koš na letišti.
Podle mě tam do 5 min musela být pyrotechnická jednotka, protože jestli něco vypadá jako nastražená nálož, tak to byla tahle bunda.

Letěli jsme s Aeroflotem a bylo to v pohodě. Fajn jídlo, dobré služby. Super výběr filmů v letadle.
V Moskvě jsme měli na přestup 5 hod, protože jsme prostě ty letenky kupovali pozdě a nebyla jiná možnost. Tak jsme se rozhodli, že je přečkáme tak, že začneme slavit Ivanovy narozky. Lahev Jacka nám pomohla a společně jsme to v šesti zvládli. Prázdnou lahev jsme hodili do koše a už zase jen v 5 nastoupili do letadla směr Bangkok.

1.2.17 – BANGKOK

Let utekl jako voda a my dosedli ráno ve vyhřátém (30 stupňů) Bangkoku. Taxíkem (1200Kč) jsme dojeli na hotel, který jsme měli booknutý už z ČR. Zajímavé bylo, že Fanda seděl v kufru a taxikář se tvářil, že je to normální, když nás je 5. Hotel jsme měli Woraburi v Sukhumvitu. Byl úplně v klidu, na střeše bazén a místem situován na ulici plné restaurací a barů. Ideální na úvodní rozkoukávačku. A tak jsme se šli hned vyvalit k bazénu, chytit první paprsky a rozebrat plán na další dny.

A večer začala večeří Ivanova úvodní oslava. Jídlo je v Thajsku prostě boží. Skoro každý den jsme si opakovali, jak se nám po tom jídle bude stýskat. Cenově už to zdaleka není jako před 10 lety, ale v turističtějších oblastech se najíte za cenu kolem 100Kč na naše. Na ulicích prodávají stovky dobrot a masíček za ceny kolem 20Kč. Čerstvé kokosy za 40Kč a další ovoce a šťávy. Tohle je tam prostě super.

V prvním baru jsme dali střižbu o křiklavý náramek s nápisem “I LOVE LADYBOY”, který nám nabízela pouliční prodejkyně. A já musím říct, že jsem o prohru ve střižbě dlouho neměl takový strach. “Vyhrál” Ivan, a tak celou dovolenou musel strávit s tímhle náramkem. Ale tak byla to jeho oslava, že jo :))

A pak jsme šli na drink… vžžžžžžžžžžžžžuuuuum, tadýdadýdadýdáááááá, tramtadadááááááááá.

2.2.17 – BANGKOK SEA LIFE

Vstávali jsme kolem oběda a postupně se sráželi na střeše u bazénu. Oběd. A výlet do Seaworldu, kde jsme měli v plánu potápění se žraloky. Jasně, jsou v akvárku a je to pro ně blbé. Ale já mám názor, že ZOO a podobné instituce jsou na světě nutné, aby vzdělávaly lidi v tom, že přírody si musíme vážit. Člověk si nedokáže vážit toho, co reálně nevidí a nepozná.

Stálo to kolem 1500 Kč na osobu a byl to zážitek. Nandáte si 30kg helmu a jdete pod vodu. Max dva lidi, tak jsme se rozdělili na dvojice a Ivan fotil za sklem. Protože je fotograf a ti by měli fotit za sklem.

3.2.17 – PATTAYA

Ráno jsme měli zařízen taxi odvoz pro 5 a cílem byla Pattaya. Ondra tam má kámoše, tak že se zastavíme u něj na vile a večer si projedeme Pattayu, dáme nějaké dobré jídlo a drink. Cesta stála kolem 1500Kč na naše myslím.
Řidič měl podle mě v plánu vyhrát nějaký závod, protože jsem seděl vepředu (abych neblinkal) a měl jsem celou dobu pocit, jakobych měl na sobě 3D brýle a byl součástí nějaké bláznivé závodní videohry.

Pattaya nás úplně nebrala a v Thajsku celkově nás bavila více ta místa, která nejsou ještě “nakažena” přehnaným turistickým ruchem. Ale stavili jsme se na pár piv na terase u Ondrovo kamaráda, poleželi u bazénu na našem hotelu a na doporučení jsme šli večer do restaurace Beer Garden na kraji Walking Street, kde jsme měli jedno z nej jídel za celý trip.

Na stůl se tu čeká a nemáte jistotu stolu u vody. Ale my si koupili lahev Havany a oni viděli, že nás je lepší dát k vodě. Asi kdyby někdo blinkal nebo tak.

Jinak Pattaya je prostě komerční turistické peklo. Někomu to může vyhovovat a je to fajn se tam jednou v životě podívat a zažít to. Ale když vám sedmdesátá “holka” (možná) na ulici říká “I love you” nebo “Masáááááž”, tak byste ji nejraději nechali GENTLEMANSKY nasekat do Pad Thai místo krevet. Ale chápu, že 70 leté staříky a dost divných  úchylů to může bavit. Chvíli. 🙂

4.2.17 – PHUKET

Dopoledne jsme vyrazili taxíkem směr letiště Bangkok, kde nás čekal přelet na Phuket (letenka stála kolem 1200 Kč na osobu), ze kterého jsme měli v plánu postupně osídlit pár jižních ostrovů.

Večer jsme měli v plánu dát na Phuketu jeden větší drink, a tak jsme si na hotel koupili na terasu hromady ovoce, rumu a kokosové vody. Rum s kokosovou vodou totiž není špatný nutno říci.

A večer jsme šli na drink… vžžžžžžžžžžžžžuuuuum, tadýdadýdadýdáááááá, tramtadadááááááááá.
BTW: V 02:00 nás trochu překvapilo, že se zavřely všechny bary. Jelikož jsme do ulic vyrazili kolem 01:00 🙂 To si v Thajsku hlídejte, ať pak v největší náladě nekoukáte jako chleba z tašky. Ale tak jsme si vzali své drinky a seděli na rozpálené pláži a bylo nám skvěle…

5.2.17 – KOH PHI PHI

Strašně už jsme se z těchle turistických blázinců těšili na pláž, kde bude 5 lidí a my budeme jen ležet, blbnout, potápět se a relaxovat. A tak jsme hned ráno taxíkem přejeli do přístavu a vyrazili trajektem na PHI PHI.

Krásný ostrov známý z filmu Pláž, kde nám kamarádka, která tam tou dobou pobývala, sehnala super bydlení až úplně na kraji Long Beach, kde jsme byli skoro sami. Bungalov nás stál kolem 2500 Kč na noc pro 5 lidí. Byly tam teda palandy, ale pár facek… teda střižba to vyřešily 🙂

Luxusní jídlo, úžasná pláž, strašně málo lidí, tyrkysová voda… na tohle jsme se fakt těšili.

Byli jsme tu 3 dny a fakt si to užili. Do města jsme to měli asi 30min pěšky pralesem, ale to jsme brali jako výhodu. Navíc nebýt tam ten prales, tak si Lédlas nemůže ukopnout palec o kořen a s jeho pověstným: “Jauvajsky, jauvajsky!” doskákat na naši pláž.

Ve městě jsou na pláži velké bary napěchované buckety (v Thajsku se dost pije z kyblíků, protože nemusíte tak často stát ve frontě, hezky si ho položíte na pláži atd.) a taneční muzikou. Obrovské ohnivé a laserové show, pláž plná bavících se lidí. Jeden večer nám to nedalo a také jsme roztancovali střevíce… teda žabky. Nechtěli jsme PHI PHI ochudit o naše sehrané a vytříbené taneční kreace.

A tak jsme tančili… vžžžžžžžžžžžžžuuuuum, tadýdadýdadýdáááááá, tramtadadááááááááá.

Zajímavé je, že jsem na té pláži v noci ztratil žabky, ale posvítil jsem mobilem a všiml si, že jich tam zůstalo asi 50 jiných. Tak jsem si jedny “pořídil” a dochodil v nich celé Thajsko.
Doporučuji těm, co hledají, za co mi v tomto článku vynadat, tak bych možná měl tip: že jsem zloděj žabek a tak 😉

Jeden den jsme byli šnorchlovat (kolem 350Kč za osobu), protože ryby jsou tady fakt krásné tak, že vás udivuje, proč to vlastně ta příroda takhle vymyslela. Asi má nějakou dohodu se žraloky a ti chtěli, aby se jim jejich svačinky mohly hůře schovat.

Na Maya Beach (zde se hlavně natáčel film Pláž) jsme nechtěli. Jen jsme k ní zajeli při šnorchlování, ať ji jako máme odškrtlou. Ale je zde moc turistů, kteří se prostě fotí, protože se to tady natáčelo. Hmmmm. Jediná varianta je hodně brzo ráno, ale kdo by chtěl vstávat na dovolené hodně brzo ráno? 🙂

Jo a ještě jsme si tu vyprali věci. 100 Kč na osobu. A to jsme si původně chtěli z ČR vézt svoji pračku, což by byla dost blbost.

8.2.17 – KOH MOOK

Řešili jsme kam dál. Chtěli jsme na Koh Lipe, což je krásný ostrov plný úžasné přírody, ale nechtělo se nám být tolik hodin na lodi. Speed boat to tam dá za 4,5 hod, ale stejně – nás čekala pak za pár dnů cesta zpět na sever, kterou jsme chtěli dát během jednoho dne, ať neztrácíme další čas. A proto se nám každá hodina navíc směrem na jih moc nehodila. A tak jsme si řekli, že zkusíme docela nekomerční místo, což byl ostrov Koh Mook. A byla to skvělá volba, protože to bylo zase něco úplně jiného.

Speed Boat je sice dražší (1200 Kč na osobu), ale ušetříte dost hodin na trajektu. Letí to jako blázen a za asi 2 hoďky jsme byli na ostrůvku Koh Mook.

Hned tu vidíte, že je to o dost méně komerční ostrov 🙂 Vylezli jsme z lodi, kde měla přístřešek jedna sympatická silná paní. Všude kozy (jako zvířata, ne jako v Bangkoku) a takový ten jejich bordýlek 🙂 Paní nám půjčila 5 skůtrů, které jsme vzali na celý pobyt. 150 Kč na den je fajn na to, že jste skvěle mobilní a můžete každý den zajet na jinou pláž a za jiným dobrodrůžem.

My tady ani neměli zajištěné bydlení, a tak jsme na skůtrech vyrazili nějaké hledat. Pár kokosových shakeů na plážích, dvouhodinové zabloudění v pralese a z hledání bydlení byl celoodpolední výlet 🙂 Ale to nás přesně bavilo a bungalovy jsme si nakonec našli v centru ostrova, protože máme přeci skůtry.

Masakr je, že na nich tady lidé jezdí normálně ožralí nebo třeba 4 osoby (táta, dítě, máma, dítě) na jednom skůtru. Navíc se tu jezdí VLEVO! A tak jsem ho se svými motorkářskými schopnostmi dokázal i položit, když jsem se pokoušel vyhnout staré paní, která jela přímo proti mně a neměla moc v plánu někam uhnout. Naštěstí jen naražené zápěstí, takže trocha ledu a bylo to v pohodě 🙂

9.2.17 – EMERALD CAVE

Na Mooku jsme chtěli vyrazit na Emerald Cave, což je malá díra ve skále, ke které přijedete lodí, přivážete ji, vyskočíte do vody, dáte si do pusy baterku a tou dírou asi 50m proplavete. Najednou se před vámi objeví nádherná malá laguna asi 30x30m uvnitř skal. Faaaakt jak z filmu. My jsme to vzali trochu po svém, protože jsme tam nechtěli být s dalšími turisty. A tak jsme se rozhodli, že to dáme na kajacích 🙂

Cesta tam docela šla, až na to, že nás byl lichý počet, a tak Fanda jel sám, protože ve třech jsme se na kajaku vymlátili asi 6 m od pláže. Ten člověk, co nám je půjčoval, se držel za hlavu ve smyslu, že asi umřeme. A hlavně on přijde o kajaky.
Čili Fanda to musel urvat sám a my jsme mu fandili. Ne moc, ale v duchu jo. Protože jsme hlavně byli rádi, že to vzal na sebe 🙂
Směrem tam to bylo vcelku v pohodě. Proplutí s baterkou v puse je prostě zážitek a laguna byla fakt krásná. Přes den tam stojí na lodi strážci národního parku a můžou po vás chtít poplatek. Ale bylo to pár peněz. My tam jeli sami v podvečer a nikdo už tam nebyl.

Po Emerald Cave jsme jeli ještě 2km dál podél pobřeží, kde jsme měli tip, že by tam měla být mezi skalami ukryta neosídlená pláž. Ta byla také skvělá, tak jsme se fotili atd. a najednou se začaly zvedat vlny. Nemohli jsme na kajak ani nasednout, protože nás to koplo hned do vody, čímž jsme si ověřili, že vodotěsné kryty na mobil byly dobrý nápad. Ale nějak jsme naskočili a obsolvovali na obřích vlnách asi hodinovou cestu. Tffffffuj to bylo něco. Strach v očích, Ondra měl asi jako bonus úpal, tak si párkrát odplivnul. Ale naštěstí měl za sebou jednoho z nejlepších kajakářů na ostrově (MĚ), takže se dostal bezpečně na pláž. Uff.

Západy slunce na tomhle ostrově byly vážně neuvěřitelné. Občas jsme si tam prostě jentak sedli a koukali…

11.2.17

Byl tu den našeho nejdelšího přesunu z celého tripu, protože jsme se potřebovali dostat na Koh Phangan, což je ostrov na severu (ještě nad Koh Samui). Nejraději bychom zůstali tady dole na ostrovech, ale na Koh Phanganu jsme měli už na tři dny zaplacený hotel bez možnosti storna, protože jsme věděli, že se tam koná Full Moon Party. Akce na pláži při úplňku, kde se baví tisíce lidí… a stojí to prý za to 🙂

No, nic, vrátili jsme skůtry a vyrazili – long boat, taxi, minivan, trajekt, tuk tuk. Na cestě od rána do večera. Ale docela to uteklo a viděli jsme Thajsko zase trošku z jiného pohledu. Když jde po krajnici pán a vede si slona, tak vás to trošku překvapí. My si u nás v ČR krávy po krajnici už moc nevodíme. I když… jak kdo.

Jen Thajci si myslí, že klimatizace nastavená na 18 stupňů nám Evropanům ukáže, že je to luxusní dopravní prostředek. Ale nás moc nebavilo chodit v beranici a válenkách, a tak jsme se všude snažili zvedat teplotu. “My jsme z Čech a jedeme sem za teplem, símvás!” říkali jsme. Na trajektu, kde byly stovky lidí, jsem se prodral až k hlavní klimatizaci a prostě ji přepnul na 24 stupňů. Lidé mě plácali po zádech, že děkují. Občas stačí fakt blbost a jste za hvězdu. Ale podpisy jsem nerozdával… to zase nechtěli.

12.2.17

Hned po snídani chvíli sprchlo a jelikož jsme zrovna seděli na terásce v restauraci, tak jsme v ní raději zůstali až do oběda 🙂 Miluju sedět s kamarády v restauraci a nikam nemuset spěchat. “Vy řešíte strašný kraviny!”, řekly by naše ženy. Jenže to je právě ono 🙂
Pak jsme se rovnou přesunuli na pláž, kde jsme si objednali první kyblíky. Byly vlny jako blázen a my si představovali, jak nás to večer při Full Moon Party všechny stáhne do vody a zabije o útesy. Ale měli jsme v sobě už pár rumů s Colou, a tak nám to nevadilo.

Full Moon Party je obří akce s úžasnou atmosférou. Když DJ s pomocí mikrofonu posadil všechny lidi na pláži na zem, zařval: “One, Two! One, Two, Three, JUMP!!!” a celá pláž začala pařit, tak jsme si mysleli, že jsme v Jiříkově vidění.

A tak jsme pařili… vžžžžžžžžžžžžžuuuuum, tadýdadýdadýdáááááá, tramtadadááááááááá.

13.2.17

Day off. Restaurace, pláž, bárky, kokosy… pohoda, která se dost hodila 🙂 A 14.2.17 jsme se trajektem a pak letadlem přesunuli do Bangkoku. Ty vnitrozemní cesty v Thajsku už jsou vážně za pár kaček. Letenky kolem 1000Kč. Trajekty, lodě atd. ve stovkách. Samozřejmě dle vzdálenosti.

14.2.17

V Bangkoku jsme to už jakože dost znali, a tak jsme z letiště jeli taxíkem rovnou do “našeho Woraburi hotelu”. V taxíku nás zkusil řidič skásnout o poplatky za dálnici, a tak jsme mu vysvětlili něco ve smyslu, že umíme karate a je nás 5. A pak jsme mu ty poplatky raději zaplatili. Protože dělal, že nerozumí a ukazoval v notýsku větu, že nás vezme mimo dálnici o hodinu delší cestou.
Bangkok už jsme trošku znali, a tak jsme si jentak u večeře říkali, jak je to zvláštní, že před 14 dny jsme tu seděli na prvním jídle a teď jsme tu zpět a přitom jsme toho zažili tolik…

15.2.17

Vyrazili jsme zase na letiště, abychom usedli do letadla směr PRAHA. Ondra v Moskvě bundu nenašel. Podle mě ji mají na rozborech v laborkách.

Strašlivě jsem se u tohoto článku musel krotit, protože to láká vyprávět všechny srandy, které jsme zažili. Jenže to byste četli asi 50 hodin. A navíc spousta vtípků je takových našich. Ani naše ženy a okolí je občas nechápe, ale znáte to. Vy se nejvíc pobavíte právě s těmi, kdo jsou vám nejblíž.

Strašně se divíme, že jsme se v sestavě pěti takových alfasamců (si věříme, co? :)) nepohádali. Ono je to často na hraně, když je už člověk unavený po cestování a má se o něčem rozhodovat. Navíc, když každý to chce trochu jinak 🙂 Ale je to o toleranci a smyslu pro ústupky.

No nic, jsme zpátky a bylo to super. Přesně tyhle zážitky s lidmi, pro které stojí za to žít, dělají náš život lepší. Přesně tyhle zážitky nám už nikdy nikdo nevezme. A ač je těžké opustit na ty dny svoje rodiny a děti, tak jsme jim strašně vděční, že nás chápou a že ví, že #LMJEDEDAL.