První měsíc děťátka bez cenzury

A je to tady. Je venku. Je zdravá. A je naše.

A vy také budete mít dřív nebo později dítě, ne? Pokud už máte, tak blahopřeji a porovnejte si, zda nekecám. Pokud budete mít, tak čtěte. Protože vám chci bez okecávek a mlžení poradit, jak na první měsíc, protože ho právě máme za sebou a protože to není zase taková procházka růžovou zahradou, jak známe z filmů a vyprávění kamarádek. Ono se totiž to horší moc nevypráví. Co kdyby si pak o mně přátelé mysleli, že máme divné a zlobivé dítě, že?
Ne! Narovinu… Kdyby někdo takhle poradil mně, byl bych rád.

Před porodem

To očekávání porodu je psychický nával jako prase. My ho měli plánovaný, a tak ten den před jsem logicky moc nespal. Klepal jsem se jako ratlík. Bude zdravá? Bude mi podobná? Bude vše v pořádku? Milion myšlenek, se kterými se musíte vypořádat. Doma vše připraveno, ale stejně se vám stále honí hlavou, zda vám nic nechybí. Nechybí! A když chybí, tak to dokoupíte. Zajet do obchodu je asi to nejmenší, ne? Nestresujte se tím.

Po porodu

Vše v pořádku proběhlo a děťátko i maminka jsou zdravé. Jeden z největších kamenů v životě vám spadne ze srdce tak, že to slyší půl města. A vy jste ten nejšťastnější člověk na světě. Zatím si to moc neuvědomujete, ale stejně máte furt slzy v očích, protože se prostě stalo něco, co je tak trochu nepochopitelná věc. Zázrak. Nebylo tu nic a během pár (pár jsou dva, tohle je devět) měsíců je tu malý člověk. Člověk, který už s vámi bude celý život a stává se tou nejdůležitější osobou ve vašem životě.

Dojde vám, že všechno ostatní, co jste doteď pokládali za děsně důležité, jsou vlastně úplný kraviny.

První dny V PORODNICI

Na práci nebo na psaní na blog není čas – logicky. A tak se rovnou tímto omlouvám těm, co jste mi průběžně psali, proč teď nebloguju. Teď se země točila kolem trochu jiné osy, což jste si asi všimli na MÉM INSTAGRAMU.

V porodnici je to celkem fajn, protože vám se vším pomáhají. Nebojte se na vše ptát. Ony ty dámy tam to berou jako rutinu, a tak je spousta věcí ani nenapadne, že by vás mohla zajímat. Pište si otázky na papír a pak to na ně valte. Na sestřičky, na doktory, na všechny. Ale berte to s nadhledem. Každý vám bude radit něco trochu jiného. Univerzální návod na dítě neexistuje!

A teď důležitá věc. Vaše děťátko bude asi brečet. A vy nebudete vědět proč a to vás bude strašně ničit, protože pláč je strašný zvuk. A od někoho, koho milujete je to ultramega strašný zvuk. A bude vás to psychicky týrat a vy to musíte brát stále trochu s nadhledem. Znamená to ale, že je zdravé – to je první, co je zásadní si uvědomit. A většinou je to jednoduché a má jen prostě hlad, a tak se nebojte krmit. Někdy je mu zima, někdy ho něco štve a vy stejně nepřijdete na to, co to je. Někdy prostě jen křičí, aby vám ukázalo, že je na světě. A někdy se mu po vás jen stýská a chce pochovat. Většinou má ale hlad a má strach, že hlady umře. A tak huláká jako o závod. Vy byste také hulákali, kdyby vám někdo zamknul ledničku.

Cesta z porodnice domů
Cesta z porodnice domů

První dny doma

Představujete si, že přijedete domů a tam to bude jako v pohádce. Ve filmech jsou přece ty dětičky jen krásné, usměvavé a hodné. On by totiž na filmy, kde by dítě 20min v kuse křičelo, nikdo nekoukal. A kamarádky také nevyprávěly, že jim dítě řvalo měsíc v kuse, spaly hodinu denně a několikrát přemýšlely, že si zavážou pásek na lustr a hodí si to.

Myslíme si, že doma děťátko prostě nakrmíme, usne, nakrmíme, usne, pak si pohrajeme když budeme MY chtít, oblečeme krásné dětské oblečení a vyfotíme na Instagram, nakrmíme, usne. Hups! VŮBEC. Úplně vám to přeháže chod domácnosti. Bude to nápor na vše – fyzicky i psychicky. K tomu ten strach, zda vše děláte správně. Ale VY snad nejste žádní ořežproutci a dáte to, ne? Tak hlavu vzhůru! To se všechno srovná, jen prostě zařaďte další rychlost a vydržte. Na zpátečku už je pozdě – tu jste měli řadit před 9 měsíci, když jste přišli po pár vínech z hospody domu.

Já jsem k tomu samozřejmě jezdil denně do práce, protože jsme otevírali nový obchod. No a co. Prostě jsem vstával dřív, dal stranou fitko a další nenutné věci a o to lépe si plánoval den. Tak, abych toho prostě v kanclu stihnul co nejvíce za co nejkratší dobu. Měl jsem úkoly rozplánované po desetiminutovkách a prostě to urval. Žena doma nesmí poznat, že jste slaboch. To jí k ničemu nepomůže.

Přebaloval jsem, koupal, uspával, aby měla alespoň pár minut na sebe a odpočinek. A žiju, což jste poznali, protože tady píšu.

Brečela! Celou dobu stále brečela a my nevěděli proč. Byl to nátlak jako blázen. Stále přemýšlíte proč a chcete být BIO, a tak jen kojíte. Myslíte to hezky pro dobro děťátka, protože to psali na internetu. Ale moje rada? Nečtěte to a kašlete na to. Za mě: „Biomatky, vlezte nám na záda“! Když se doma budete trápit, tak to ničemu neprospěje. Dostanete se do začarovaného kruhu – vy se trápíte, děťátko se trápí a brečí, vy se trápíte o to víc, děťátko víc brečí… a tak dokola. NE!

Po drsném týdnu jsme si u naší doktorky zařídili pomoc laktační sestry. A zjistili jsme, že to celé bylo strašně jednoduché. Malá prostě měla hlad. KOJENÍ JE CELKEM VĚDA! Ale o tom tu psát nebudu. Tak bacha!

Malá cestovatelka
Malá cestovatelka

DRUHÝ A TŘETÍ týden DÍTĚTE

Na tlačení v bříšku Infacol nebo Biogaia. Funguje to skvěle. K tomu správné kojení, což bylo u nás jasně to zásadní.

Příklad ze života: Moje žena byla na mateřském mléku mnohem kratší dobu než já a má imunitu jako řemen (ťuk ťuk). Já ne. Takže tím to asi úplně nebude.

Vzali jsme to celé trošku jako byznys. Udělal jsem tabulky, kde jsme zapisovali kolik a kdy se vypilo. Občas se stalo, že málo, tak jsme prostě dokrmili Bebou. Úplně minimálně, ale ta jistota je dobrá.
„Bla bla, to bych nedělala, to není BIO“. Prostě jsme si řekli, že raději budeme všichni (a hlavně naše dcera) spokojení a šťastní, než BIO.

Během pár dnů se všechno uklidnilo a všichni tři jsme se během jednoho dne přepnuli do režimu: šťastná rodina. Maminka se usmívá a má i čas na práci (moje žena Simona Poláková je totiž trochu workoholik, a tak mi občas přišlo, že více než brečení malé ji trápí to, že já jedu do práce a ona ne :)), malá je spokojená a vše šlape. Ťuk ťuk.

Jsou dny, kdy zůstávám doma já a žena jede do práce. Ale nemusí do práce – prostě jinam – mezi lidi. Alespoň jí doma nezačne hrabat.

Vybíráme kolekci Desigual pro e-shop
Vybíráme kolekci Desigual pro e-shop

Další týdny DĚŤÁTKA

Čtrnáct dní stačilo a my fungujeme. Já prostě dřív vstávám, abych si ji ještě ráno chvíli užil. Pak jedu do kanceláře. Více se soustředím na time management. Nějaké plýtvání času na soc. sítích je na nic. Je neuvěřitelné, jak si furt myslíme, jací jsme pracanti a přitom tolik času zabijeme blbostma.

Už jsme sundali růžové brýle a počítáme s tím, že ještě nastane strašně překážek. Začnou růst zoubky, první rýmička atd. Ale nesmíte se hádat. To poslední, co dítě potřebuje, jsou rodiče, kteří jsou z toho celého úplně v hajzlu. Musí ve vás cítit klid a jistotu. A nehádejte se. Na tohle jste sakra celou dobu čekali, tak se hoďte do klidu.

Není to jednoduché. Kompletně vám to celé překope život a váš režim. Pohoda a válení jsou tak trochu pryč. Budete unavení, budete chvílema míte krize, bude vás napadat, zda to bylo dobré rozhodnutí… ALE BUDE TO STÁT ZA TO!

To vám už teď po měsíci můžu potvrdit…

My
My
Sdílet na
Facebook

Příhlášení k odběru článků

Když se zde objeví nový článek,
tak vám zašlu e-mail, abyste o něj nepřišli.
Nic víc, nic míň ;)
Děkuji, že jste v tom se mnou. ;)

  1. Pekny clanok, je to narocne, ale da sa to vydrzat 🙂 Drzim palce, nech rastie miminko do krasy. My sme mali doma dve, dnes uz su to mladenci urasteni ako buk.

  2. Krásně napsané ! Bez zbytečných příkras a od naprosto normálně smýšlejících lidí. Velmi mě pobavili bio matky ☺

  3. Moc hezky napsané 🙂 dá se říct , že je to pravda a na BIO se nejede ani u nás neměla jsem možnost kojit a malej vyrostl na BEBA a je mu 2,5 roku a ještě nebyl nemocný … tak ,že kecy o tom ,že když dítě není kojené má špatnou imunitu OPRAVDU TO NENÍ PRAVDA 🙂

  4. Nechápu ty pejorativni kydy na biomatky a zároveň výpomoc laktacni poradkyně.Ano někteří to přehání ať už z jedné nebo druhé strany ale v ČR je biomatka každá co jen přemýšlí o tom než něco udělá a slepe nenasleduje co ji řekne „autorita“ 🙁
    Jméno nádherné ❤

    • Dobrý den, máte pravdu a věřte prosím, že i my jsme tak někde v půlce. Mnoho věcí řešíme bylinkami, antibiotikům se vyhýbáme jak jen to jde. Kyd je tam myslím jen jeden a byl myšlen spíše ve vtipu, jelikož jsem očekával hned 10 příspěvků pod tímto článkem, že to se tak nemá atd. 🙂 Čili to byla taková předběžná obrana. Zatím vidím, že asi zbytečná. Děkuji za komentář a přeji fajn den 😉

      • Náhodou, vůbec ne zbytečná. Mě to dost pobavilo 🙂 … navíc nemůžete vědět, kolik lidí jste tím od oněch příspěvků odradil 😉

  5. Já tak úplně nesouhlasím… zřejmě je to ale z velké části dáno tím, že jsem svého prvního syna kojila 2 roky a druhého ještě i když už chodil do školky. Co se týká imunity, tak není vyloučeno, že tím, že jste byl kojen / jak píšete déle než Vaše žena/, tak dnes nejste třeba závislý na inhalátorech…. Každopádně je pěkné, jak vážně berete roli otce, z toho jak o tom veřejně píšete, tak jste se ,,našel“. Přeji Vám i celé rodině hodně štěstí a hlavně zdraví.

  6. Naprosto souhlasim s kazdym slovem! Navic jsem se u toho dost pobavila 🙂
    Mala ma 3 mesice a prvni mesic a pul jsem myslela, ze si to hodim 😀 ale stacilo prejit na sunar a jsme vsichni v pohode! Uz rozezname i jednotlivy plac, coz jsem myslela, ze dokazou jen nejake supermatky.
    A nic se nestane, pokud maminky obcas nekam vypadnou se odreagovat a tatinek hlida – staci 2, 3 hodinky na nacerpani sily.
    a ted uz jen cekame, kdy prijdou ty zuby…. 🙂

  7. „Myslíme si, že doma děťátko prostě nakrmíme, usne, nakrmíme, usne, pak si pohrajeme když budeme MY chtít, oblečeme krásné dětské oblečení a vyfotíme na Instagram, nakrmíme, usne. Hups! VŮBEC.“ No, tak já jsem si přesně tohle nemyslela, věděla jsem, že péče o dítě není sranda a je to náročné, ale to, co uvádíte, mám doma. Když má malý dobrou chvilku, tak vstáváme v devět, když má horší chvilku (momentálně nachlazení), tak vstáváme v jedenáct dopoledne. Teď tedy leze a je aktivní, ale když byl ležící miminko, tak se napapal a pořád spal… Od prvního dne spí celou noc. Pláče minimálně, dokonce neplakal z hladu, to prostě jen mlaskal 🙂 Je neustále usměvavý a společenský. Moje mateřská byla opravdu dovolená 😀 A teď mi pokračuje ta rodičovská 🙂

  8. Je báječné, že s moderní dobou si i muži začali užívat své děti. Že dítě už není jen někdo, na koho vyděláváte, bydlí u vás doma, ale znáte ho jen z vyprávění, protože do výchovy je čas zasáhnout jen o víkendu, ale to chcete stihnout ještě hromadu věcí a ještě si přispat. Můj manžel je také aktivní otec a já jsem mu za to velice vděčná. Nejen, že se tím splnilo, co jsme si slíbili na svatbě, totiž, že budeme na vše dva, ale i naše děti jsou šťastnější. První měsíc je náročný. Já spala 4 měsíce po hodině, právě kvůli tomu, že na internetu psali, co se jak má. Já kráva blbá 🙂 Pak jsme si řekli a dost. Přešli jsme do režimu kašleme na „dobré“ rady a synovi už jsou tři a rok a půl stará dcera vypadá také spokojeně. P.s první měsíc je náročný, ale počkejte na období vzdoru. A nej je, když jeden se snaží vymezit a druhý po něm opakuje to Ne!

  9. Jn, je to jiné, než ve filmu. Tohle si člověk musí zažít, aby si uvědomil, jak to všechno je a jak to probíhá. My osobně s přítelkyní tak nějak stále odkládáme první mimčo, pořád z toho máme asi dost velký respekt.
    Tak ať krásně roste.

  10. Víte, je to tak, že dítě není jen panenka na hraní a úplně každý (rodič) na to přijde :-). Jen v mých mladých časech byli ti tatínci s maminkami v průměru o patnáct let mladší než dnes a taky jsme to zvládli, i bez blogu a internetu :-)! Co se kojení týče, vypozorovala jsem, vzdor vědě a bio tendencím, že na imunitu má největší vliv nejspíše to kojení pár dní po narození (možná celé šestinedělí) a pak už je to jen levné papání – když to jde dobře, nebo zbytečné trápení – když to nejde. Umělé dětské výživy je přehršel a tak bych se neobávala ji v případě nutnosti použít. Jestli bych něco prosazovala v péči o dítě, tak kromě nějaké té odborné literatury a moudré babičky především intuici a víru ve vlastní schopnosti. Hlavně moc nebádat nad tím, co zvládali i lidé v době kamenné :-)!

Přidejte komentář